Osobní
Jakub Hájek
Vekslák z krněnskýho autobusáku
Pozor, následující text vykazuje známky sluníčkovosti. Čtěte jen na vlastní nebezpečí! Známe se už několik let, prakticky mě doprovází studiem na vysoké škole. No, známe... já znám jeho, on mě evidentně ne.
Jakub Hájek
3 hlavní důvody, proč mě baví autostop
Letos jsem se vydal už po druhé na dvoutýdenní trip autostopem po Balkánu a po cestě jsem si postupně uvědomoval, co mi tento způsob dopravy dává a jaký má na mě vliv.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník IV
Vydávám se po silnici směrem ke Starému Městu, pochybující, jestli mi to stanování stojí za to a co tady vlastně dělám. Koukám na mobil a už od dopoledne nemám žádný signál, což na happy náladě taky nepřidává. Říkám si nakonec, že ještě půjdu tak hodinu a zkusím případně stopovat auta jedoucí z Polska. No a pokud se nezadaří, jakože asi ne, někde prostě ten stan rozdělám.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník III
Ráno vstávačka kolem půl šesté, dobaluju poslední věci do batohu, snídám něco drobnýho a vyrážím směr olomoucký hlavák. Tam ještě nakupuju čokoládu jako základní energetickou surovinu na cestu a pivko jako základní energetickou surovinu do vlaku. A cigára. Na nástupišti se pohybuje hodně běžkařů a říkám si, že bych někdy měl zopakovat svůj srvajvl na běžkách.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník II
Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je přenocovat v přírodě sám. Současně mě lákala představa zimního stanování na sněhu v horském prostředí, kde už to je trochu i o tom racionálním strachu a adrenalinu. Jako ideální pro stanovačku se zdály Jeseníky, které znám a jejichž hřeben mám docela prochozený, pak jsem si ale vzpomněl na Králický Sněžník, na který se už léta chystám vyrazit.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník I
Čas od času postihne moji povahu, obvykle libující si v určitém stereotypu, nutkavá potřeba se nějak překonat. Takhle jsem třeba jako nijak zvlášť aktivní cyklista vyjel z Olomouce na Praděd a zpět (cca 160 km), vloni jsem stopem projel bývalou Jugoslávii , ačkoliv jsem nikdy před tím prakticky nestopoval. Mám také zatím pár neuskutečněných plánů jako výstup na zimní Rysy nebo 100km pochod. No a v poslední době jsem začal pociťovat nutkavou potřebu překonat se a poprvé přenocovat někde uprostřed přírody sám.
Jakub Hájek
Setkání v parku
Promočené tričko a džíny se mu nepříjemně lepily na promrzlé tělo. Prach ze zatuchlého koberce objímající jeho tělo se vířil před ústy a lepil na zvlhlou tvář. Do rána to pod střechou altánku snad vydrží.
Jakub Hájek
Vzduchoprázdniny aneb starej dobrej Plíhal
Když jsem se v létě dozvěděl, že Karel Plíhal chystá po letech vydat novou desku Vzduchoprázdniny, zajásal jsem a těšil se jak malej kluk. Olomoučák Karel Plíhal spolu s Nohavicou a Krylem patří k písničkářům, na jejichž písničkách jsem vyrůstal a učil se hrát na kytaru.
Jakub Hájek
Setkání s mladými katolíky
Tuhle jsme s kamarády večer popíjeli nějaký ten alkohol v olomouckém parku (ano, vyhlášku zakazující konzumaci alkoholu v centru Olomouce platnou od ledna tohoto roku odmítám respektovat) a zničehonic se u nás objevili dva mladíci. Jednomu bylo devatenáct a druhému patnáct. Zeptali se nás něco v tom smyslu, jestli nechceme pohovořit o víře. Nejdřív jsem si myslel, že si dělají srandu a že se s námi napijí, ale po chvilce jsem pochopil, že to mysleli doslova.
Jakub Hájek
Třetinku, prosím
Uff, ještě 200 metrů po rovince, zahnu a budu konečně u stánku s občerstvením, kde si dám pivko, o kterým sním polovinu cyklovejletu. Jsem od stánku už 50 metrů, vidím hlouček asi 20 cyklistů popíjejících pivo. Teď jen vycvaknout nohu z nášlapů, ať ze sebe neudělám šaška, jako posledně na Pradědu. Super, levou nohu mám volnou a můžu tak bezpečně zakotvit před stánkem.
Jakub Hájek
Jak jsem vyjel na Praděd a splnil si sen
Výjezd z Olomouce na Praděd (cca 75 km) a zpět (cca 150 km) pro mě není obyčejný „výlet“ na kole. Tenhle výšlap mě fascinuje už od střední školy a kdo mě zná, ví, že o něm mluvím už pár let. Když vyjedu za naše město, podívám se směrem k Jeseníkům a vidím ty lesy, kopce... a tam kdesi vzádu v nedohlednu za těmi lesy a kopci se tyčí Praděd, nevyšší hora Moravy... Představa, že bych z domu vyjel na tuto horu a vrátil se tentýž den zpět, mě už dávno uchvátila, přestože pro zkušeného cyklistu je takový trip denním chlebem.
Jakub Hájek
GanjaStory aneb Jak jsem se stal feťákem I
Byl týden před Vánocema a já se už od pondělka zase flákal doma. Ne, fakt nebylo mým plánem ten prosincovej týden bojkotovat školu, ale prostě to nějak nešlo. Když jsem se ráno probudil a představil si, jak je ten školní polospánek na tvrdý lavici nepohodlnej a jak tam furt někdo mluví a na něco se ptá, netlačil jsem zbytečně na pilu, zaklapl budíka a zůstal radši doma v teplý posteli.
Počet článků 93 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1600 |
Jsem pětadvacetiletý absolvent korporátní krysařiny na Masarykově univerzitě, webový tvůrce na volné noze, infantilní rebel s uměleckými ambicemi. Jsem Ryba a často plavu proti proudu.