A když se nějakou písničku dlouho učíte hrát na kytaru, zákonitě vám přiroste k srdci. A je to super pocit po letech porozumět některým textům a nacházet skryté významy u písniček, které jste si jako malí jen tak přehrávali a zpívali.
Neváhal sem proto ani minutu a Karlovo nové CD jsem si předobjednal, abych jej dostal mezi prvními a s podpisem :-) Původně mělo vyjít 1. září, nakonec ale vyšlo asi o tři týdny později. Vzduchoprázdniny mi přišly poštou na dobírku tento týden. CD je ukryto v netradičním papírovém obalu a v takovém minimalistickém leporelu, které po rozložení vytvoří panorama louky a – z vnější strany denní a z vnitřní noční – oblohy.
„Strejček kovář chytil kleště. Uštíp z noční oblohy jednu malou kapku deště a ta mu spadla pod nohy.“ – Kluziště (1985)
Čeká na vás celkem dvaadvacet písní a básniček. Když jsem Vzduchoprázdniny poprvé prosvištěl, říkal jsem si, že to je přece ten starej Plíhal, nic novýho a revolučního. Měl jsem pocit, jako bych tyhle písničky znal celý život, podobné melodie, stejně hravé rýmy.
Ochutnávka: Jednou prý
Ale to je právě ono! Poslouchám Vzduchoprázdníny už as po šesté a čím dál víc si je užívám. Karel Plíhal nezklamal. Narozdíl od jiných se nesnaží být křečovitě aktuální a zůstává u své hravé nadčasové poezie. Když se redaktor Mladé Fronty zeptal Karla Plíhala, proč se nepustil do protestních či politických písní, které se v poslední době množí, odpověděl: „Neláká mne to, nehodlám se po geniálním Karlu Krylovi ztrapňovat.“
Přestože musím uznat, že Plíhalova interpretace Kainarových bluesových textů na desce Nebe počká z roku 2004, mě oslovuje o něco víc, určitě se chystám na koncert nyní na podzim v Brně nebo Olomouci. Vzduchoprázdniny vřele doporučuji všem a zejména těm, kteří mají rádi Plíhalovy starší písničky z alb Kluziště nebo Králící, ptáci a hvězdy.