Sektáři pořádají na školách protidrogové besedy a společnost mlčí
O co jde? Od roku 2002 působí v České republice občanské sdružení Řekni NE drogám – Řekni ANO životu (neplést s preventivním programem VZP Řekni drogám NE!), které se podle vlastních slov zabývá protidrogovou prevencí. Zdánlivě bohulibá činnost má ale jeden háček – jedná se o aktivitu Scientologické církve, která to na svých stránkách sama přiznává. Na webu sdružení se taky dočteme, že „úzce spolupracuje s nadací Foundation for Drug Free World,“ která prokazatelně patří scientologům.
Nebezpečná sekta
Scientologická církev přitom není například v České republice registrována jako skutečná církev a je religionisty většinou považována za sektu, která hojně využívá manipulační techniky a praktiky. (Není proto náhodou, že scientologové také pořádají jakési manažerské kurzy.)
Sám jsem na sdružení Řekni NE drogám a jeho napojení na scientology přišel náhodou. V jedné internetové diskuzi pod článkem o dívce, jež měla údajně zemřít po požití extáze na maturitním plese, mě zarazilo fanatické démonizování marihuany od jednoho diskutéra. Neustále se přitom odkazoval na stránky zmíněného sdružení, kde se to polopravdami a nepravdami jen hemží a tak jsem si zjistil, kdo za těmito nesmysly stojí.
Že jsou scientologové ostřílení manipulátoři ukazuje například případ z roku 2009, kdy byla ve Francii tato sekta odsouzena k mnohamilionové pokutě za podvodné vylákání peněz od svých členů. A o dva roky později vyšetřovala FBI americkou odnož kvůli obchodu s bílým masem a zotročování svých vlastních členů. V lednu tohoto roku řešili obdobný případ i v Belgii.
Řekněte NE scientologům – Řekněte ANO odborníkům
Vraťme se ale k samotnému občanskému sdružení „Řekni NE drogám – Řekni ANO životu“ a jeho činnosti. Provozuje několik webů se zavádějícími informacemi jako Drogy.cz a Marihuana.cz. Pořádá také každoroční akci s názvem Cyklo-běh za Českou republiku bez drog, kde zástupci sdružení zavítají do nějakého města, vyfotí se s místními politiky (a nejen místními, ale i s nejvyššími představiteli státu), jenž podepíší „protidrogovou chartu“, vymyjí dětem na náměstí mozek svou propagandou a zase jedou o kus dál. Na Facebooku se pak chlubí, jak jsou úspěšní. Především ale toto sdružení pořádá protidrogové přednášky pro základní škol a letmým pohledem do Googlu zjistíte, že jejich není málo.
Možná si říkáte, v čem je problém? Sice to jsou třeba magoři, ale dělají alespoň nějakou záslužnou činnost. V prvé řadě je problém v šíření nejrůznějších mýtů a paušálním démonizování drog, kdy staví vedle sebe například relativně neškodnou marihuanu a extrémně zhoubný heroin. Kampaň je vyloženě založena na šíření strachu, ne objektivních informacích o konkrétních látkách. Popis jednotlivých drog ve spotech na YouTube je mírně řečeno mimo a pro alespoň trochu zasvěceného člověka působí spíš úsměvně.
U marihuany je např. velmi zdůrazňováno, že se jedná o tzv. „vstupní drogu“ vedoucí k užívání tvrdých drog, což je velmi sporná teorie, kterou neuznává ani Světová zdravotnická organizace. Korelace dvou jevů nedokazuje jejich příčinnou souvislost. Je to stejné jako tvrdit, že hraní si na indiány v dětství vede k vraždění v dospělosti, protože určité procento vrahů si v dětství hrálo na indiány.
„Rozhodně to nepřeju nikomu, sama jsem propadla drogám ve 14 letech. Začalo to u jointu. Kdysi mi řekl kamarád, ať to zkusím, tak jsem kývla a zkusila to. Nakonec to neskončilo jedním pointem, ale hned několika. Po asi roce mi joint už nestačil, tak jsem přešla na heroin, to šlo ze začátku, dokud byly peníze. Lehce potom už jsem peníze neměla, tak jsem si sháněla práci, ale nikdo mě nechtěl zaměstnat kvůli mé závislosti. Tak jsem se dala na prostituci, abych si nějak vydělala. Pak už bych to nechtěla dál rozvádět.“
– údajná Pája (17 let)
Druhým problémem je motivace, která stojí za scientologickým protidrogovým tažením. Jednak jsou podobné přednášky skvělou příležitostí získávat si přízeň dětí. „Oni nejsou nijak naivní, jejich systém je promyšlený. Do škol samozřejmě nejdou s tím, že jsou scientologové. Pomocí přednášek zaměřených na drogovou problematiku si mapují terén a získávají nové kontakty. Obecně lze říct, že jim podobné akce slouží k náboru nových lidí,“ říká psycholog Jan Lašek z Univerzity Hradec Králové.
Scientologická církev navíc získává peníze z nejrůznějších placených kurzů a jedním z nich je očišťovací program, tzv. purif (purification rundown).
„Tato velmi drahá služba prý očišťuje od jedů, které se údajně nahromadily v lidském těle (pesticidů, chemických barviv, drog, léků, radioaktivního záření, alkoholu apod.) a jež nyní prý způsobují únavu, nižší pracovní výkon atd. Tohoto očištění se dosahuje intenzívním saunováním, joggingem a užíváním niacinu, B-vitamínu, obyčejně vyráběného v některé zahraniční scientologické firmě. Na tomto z odborného hlediska více než diskutabilním takzvaném purifu je také založena scientologická protidrogová aktivita Narconon. Psychologicky je Narconon vysoce nebezpečný – nabízí výměnu závislosti na droze závislostí na víře.“
Že spojitost mezi aktivitami sdružení Řekni Ne drogám a programu Narconon není smyšlená dokazuje například zmínka o konaném semináři na stránkách města Tábor. Ano, čtete správně, městský strážník byl vyslán na scientologický seminář, aby se dozvěděl, jak správně vymývat mozky.
Medvědí služba odborné drogové osvětě
Na sektářské pozadí tohoto občanského sdružení už od roku 2004 upozorňují média, varují před způsobem informování dětí adiktologové, distancují se od sdružení státní instituce (včetně Národní protidrogové centrály) a krajské úřady (PDF) přímo vyzývají školy k nespolupráci.
Všechno marné, máme rok 2013 a ředitelé si rádoby odborníky na drogovou problematiku zvou do škol vesele dál. Buď z nevědomosti o sektářském pozadí sdružení a nebo se ředitelé škol řídí heslem „účel světí prostředky“ a neuvědomují si, že tím mohou napáchat na dětech víc škody než užitku.
Protože jak píše Jiří X. Doležal, který se před lety touto causou podrobněji zaobíral: „Kampaň proti marihuaně, kterou nyní scientologové vedou, je další společensky nebezpečnou aktivitou. Může ohrozit preventivistické působení odborníků a snížit rozlišování mezi nebezpečností drog u mládeže… když puberťák dostane do ruky scientologickou brožuru o drogách, v níž jsou absolutní nesmysly, které jsou v přímém rozporu s jeho osobní zkušeností, oslabí se autorita jakékoliv další informace o drogách. I autorita zcela pravdivé informace, že s heroinem se nedá žít.“ Doporučuji přečíst celý článek.
A rodiče? Ti jsou nejspíš spokojeni, že jejich dítko dostalo nalejvárnu o tom, že drogy jsou zlo a nezajímají se, kdo že to ve školách vystupuje a vydává se za odborníky. Sami rodiče mají totiž většinou o drogách velmi zkreslené představy nezakládající se na objektivních faktech, takže jim na scientologické kampani možná nepřijde nic divného. Aby se pak ale nedivili, až jejich dítě jednou vyzkouší heroin, který scientologové staví vedle běžně užívané marihuany.
Jakub Hájek
Zapište se do registru dárců kostní dřeně, záchrana života nemůže být snazší
Nikdy nevíte, jestli právě teď někdo nečeká v nemocnici na transplantaci a nejste jediný vhodný dárce. Zní to trochu pateticky, ale může to být realita. ?Jde hlavně o to udělat ten první krok a zaregistrovat se.
Jakub Hájek
Vekslák z krněnskýho autobusáku
Pozor, následující text vykazuje známky sluníčkovosti. Čtěte jen na vlastní nebezpečí! Známe se už několik let, prakticky mě doprovází studiem na vysoké škole. No, známe... já znám jeho, on mě evidentně ne.
Jakub Hájek
3 hlavní důvody, proč mě baví autostop
Letos jsem se vydal už po druhé na dvoutýdenní trip autostopem po Balkánu a po cestě jsem si postupně uvědomoval, co mi tento způsob dopravy dává a jaký má na mě vliv.
Jakub Hájek
Hloupost a strach není omluva pro agresi
Strašák imigrace obchází Evropou a společnost se radikalizuje. Začíná se pomalu stávat akceptovanou normou na sociálních sítích posílat imigranty do koncentráků a "vlastizrádcům" na demonstracích vyhrožovat šibenicemi.
Jakub Hájek
Sluníčkové holky v Balúčistánu aneb I malé dějiny píší vítězové
Je večer 28. října 2014 a ve Vladislavském sále sedí mezi jinými osobnostmi známý cestovatel Miroslav Zikmund. Prezident Miloš Zeman se mu totiž rozhodl udělit státní vyznamenání – Řád Tomáše Gariggua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj humanity. O pět měsíců později se Miloš Zeman vyjádří na adresu čerstvě propuštěných českých turistek po dvouletém zajetí, že se dopustily hlouposti a způsobily starost všem okolo.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník IV
Vydávám se po silnici směrem ke Starému Městu, pochybující, jestli mi to stanování stojí za to a co tady vlastně dělám. Koukám na mobil a už od dopoledne nemám žádný signál, což na happy náladě taky nepřidává. Říkám si nakonec, že ještě půjdu tak hodinu a zkusím případně stopovat auta jedoucí z Polska. No a pokud se nezadaří, jakože asi ne, někde prostě ten stan rozdělám.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník III
Ráno vstávačka kolem půl šesté, dobaluju poslední věci do batohu, snídám něco drobnýho a vyrážím směr olomoucký hlavák. Tam ještě nakupuju čokoládu jako základní energetickou surovinu na cestu a pivko jako základní energetickou surovinu do vlaku. A cigára. Na nástupišti se pohybuje hodně běžkařů a říkám si, že bych někdy měl zopakovat svůj srvajvl na běžkách.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník II
Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je přenocovat v přírodě sám. Současně mě lákala představa zimního stanování na sněhu v horském prostředí, kde už to je trochu i o tom racionálním strachu a adrenalinu. Jako ideální pro stanovačku se zdály Jeseníky, které znám a jejichž hřeben mám docela prochozený, pak jsem si ale vzpomněl na Králický Sněžník, na který se už léta chystám vyrazit.
Jakub Hájek
Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník I
Čas od času postihne moji povahu, obvykle libující si v určitém stereotypu, nutkavá potřeba se nějak překonat. Takhle jsem třeba jako nijak zvlášť aktivní cyklista vyjel z Olomouce na Praděd a zpět (cca 160 km), vloni jsem stopem projel bývalou Jugoslávii , ačkoliv jsem nikdy před tím prakticky nestopoval. Mám také zatím pár neuskutečněných plánů jako výstup na zimní Rysy nebo 100km pochod. No a v poslední době jsem začal pociťovat nutkavou potřebu překonat se a poprvé přenocovat někde uprostřed přírody sám.
Jakub Hájek
Náboženství je bullshit, naději dává filozofie
Já a víra. Dlouhá léta tápání jsem hledal svůj vlastní postoj k otázkám „mezi nebem a zemí“. Dlouhá léta se mi v hlavě skládala mozaika obrazu, který jsem podvědomě znal, ale až teď dostává jasnější kontury, abych ho mohl popsat slovy. A ten obraz zjednodušeně říká: náboženství je bullshit.
Jakub Hájek
Zrušme tajné volby a naučme se nést občanskou odpovědnost
Jsem zastánce veřejných voleb – systému, kdy lidé nevolí anonymně do urny, ale naopak jejich hlas je spárován s jejich identitou a veřejně dostupný na internetu. Pro drtivou většinu lidí je to asi hodně kontroverzní, šílená představa. Lépe řečeno, drtivá většina lidí nikdy ani neuvažovala, že by se mohlo volit třeba jinak než tajně za plentou.
Jakub Hájek
Bez dotací by se točily jen Babovřesky…
Když dojde řeč na rušení dotací na kulturu a speciálně film, začnou zastánci starých pořádků argumentovat tím, že bez dotací by si na sebe dokázal vydělat jen primitivní brak jako třeba líbivá lidová komedie Babovřesky.
Jakub Hájek
Komunismus není sprosté slovo
Tento článek je takový můj coming out. Už delší dobu toto téma nosím v hlavě, ale dlouho jsem se vyhýbal o něm psát, protože komunismus je takové společenském tabu. Ve „slušné“ společnosti se sluší vůči komunismu pouze vymezovat, hledat v něm prapůvod všeho zla a jakmile se někdo jen pokusí nahlédnout na tento koncept z jiné perspektivy, je okamžitě označen za levičáka. Naštěstí jsem už dospěl do věku, kdy jsou mi termíny jako pravice a levice ukradené a jediným relevantním měřítkem ve vztahu k politice je pro mě míra etatismu.
Jakub Hájek
O úctě k autoritám
Dnešní společnost není tak hierarchicky uspořádána jako kdysi, přesto se občas tu a tam objeví volání po „úctě k autoritám“. Lépe řečeno se úpadek úcty k autoritám považuje ze příčinu mravního úpadku a vzpomíná se na staré dobré časy, kdy slovo nějaké autority mělo velkou váhu.
Jakub Hájek
Uklízečka vyhodila sušenky, a definovala tak hranice umění
Zpravodajské servery včera obletěla úsměvná zpráva o italské uklízečce, která omylem vyhodila do smetí část „umělecké“ instalace jako například rozdrobené sušenky, a způsobila tak škodu kolem 10 tisíc eur. Je možné, že jde o pouhou marketingovou mystifikaci, ale to je koneckonců jedno. Ta historka totiž ukazuje, kde alespoň pro mě leží hranice umění
Jakub Hájek
Redefinujme hodnoty, jinak uhnijeme pod kulturním nánosem
Před rokem jsem si napsal poznámku: „Úkolem rodičů je vychovat dítě a úkolem dítěte je tenhle kulturní nános v průběhu života ze sebe smýt.“ Tehdy mi to jen tak vytanulo na mysli bez hlubšího přemýšlení co jsem tím vlastně chtěl říct, dnes jsem si ale uvědomil, jak moc je to pravdivé.
Jakub Hájek
O víře ateistické
Člověk má na nějakou věc názor. Někdo má zase jiný. A třetí říká, že „nemá názor“. Přitom má názor stejně jako ti dva předchozí. Nemít názor je názor sám o sobě. Absence názoru vyjadřuje postoj člověka k dané věci – ať už jde cílenou ignoranci, lhostejnost nebo pouhou pasivitu.
Jakub Hájek
Odpůrci homosexuálů se mýlí, rodina není veřejnoprávní instituce
Rád bych vyvrátil omyl, kterým konzervativci a vůbec odpůrci homosexuálních sňatků argumentují a v posledním článku jej rozvádí i Ladislav Jakl. Nechci se pouštět do obecné polemiky na toto téma, to už udělal lépe Martin Pánek, jde mi pouze o vyjasnění pojmů.
Jakub Hájek
Obecná škola aneb Jak jsem pochopil Igora Hnízda a pana Součka
Mám rád filmy, které mohu vidět opakovaně, aniž by se omrzely, a vždy v nich objevím něco nového. Někdy to je i tak, že nějaký film znám z dětství a čím jsem starší, tím víc mu rozumím. Jako děti vnímáte jakž-takž děj, vizuální stránku a utkví vám v paměti určité zásadní okamžiky. Když daný film vidíte později jako dospělí, děj už dávno znáte a víc si všímáte detailů, charakterů postav, určitých symbolů a narážek.
Jakub Hájek
Politicko-společenský kompas
Jelikož se zajímám o politiku a o politickou filosofii vůbec, dlouho mě štvalo, že neexistuje (respektive jsem já nenašel) takový způsob dělení politických ideologií a směrů, který by byl dostatečně obecný, ale přitom nezavádějící. Zásadní problém mě známých politických kompasů je ten, že vždy vychází z tradičního pravo-levého politického dělení.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1600x