Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Politicko-společenský kompas

15. 12. 2013 10:11:54
Jelikož se zajímám o politiku a o politickou filosofii vůbec, dlouho mě štvalo, že neexistuje (respektive jsem já nenašel) takový způsob dělení politických ideologií a směrů, který by byl dostatečně obecný, ale přitom nezavádějící. Zásadní problém mě známých politických kompasů je ten, že vždy vychází z tradičního pravo-levého politického dělení.

Jenže to jsou pojmy velice vágní a jejich význam je proměnlivý nejen v čase (Velká francouzská revoluce vs současnost), ale i místně (USA vs Evropa), což lze dobře ilustrovat třeba na pojmu liberalismus. Zatímco liberální myšlenky byly v době francouzské revoluce spjaty s třetím stavem a tedy levicí, dnes je (klasický) liberalismus spojován s pravicí (typickým českým představitelem klasického liberalismu je Václav Klaus). Ovšem v USA se myslí pod liberalismem ty politické ideály, které bychom u nás považovali za sociálně-demokratické a tudíž levicové.

Usoudil jsem proto, že má-li mít politicé dělení smysl, je třeba opustit pravo-levé rozdělení a najít nové dělící kritérium. Jaké to ale má být? Ekonomická svoboda? Osobní svoboda? Míra přerozdělení?

Politická osa

Nejdříve je třeba si vyjasnit, co je vůbec cílem politiky. Podle mého názoru je to uplatnění veřejné moci jako nástroje k řešení společenských záležitostí. Pro veřejnou moc je přitom charakteristické, že je založena na nedobrovolnosti – občané se musí podřídit zákonům, vyhláškám a nařízením, jinak následuje represe veřejné moci. Politika je proto způsob vlivu založený na nedobrovolnosti a vynutitelnosti.

Nejlepším obecným kritériem hodnotící politické ideologie se tedy mi zdá být samotná míra uplatnění politiky jako takové, respektive veřejné moci. Na takovéto ose je jedním extrémem orwellovská totalitní spolčenost, kde veškeré jednání je podřízeno veřejné moci a je potlačena individualita člověka. Ten, kdo rozhoduje není jedinec, ale státní aparát. Druhým extrémem je anarchistická společnost založená výhradně na dobrovolnosti. První extrém jsem se rozhodl nazvat etatismem a druhý extrém voluntaryismem. Mohli bychom tyto extrémy nazvat třeba i totalitarismem a anarchismem, ale raději volím ideologiky méně zatížené výrazy.

Je ale třeba zdůraznit, že tato politická osa se nezabývá ničím jiným než mírou uplatnění veřejné moci. Nezáleží z jakých pohnutek je ona moc uplatňována, ani zda je „dobrá“ nebo „špatná“. Zelený liberál, konzervativní katolík i sociální demokrat se tak mohou ocitnout v tomtéž bodě politické osy, ačkoliv každý z nich by chtěl regulovat jinou oblast našich životů. Zde vidíme rozdíl oproti klasickému pravo-levému rozdělení, kdy by konzervativní katolík a sociální demokrat zastávali různé pozice.

Společenská osa

Ačkoliv je samotná politická osa dostačující a použitelná sama o sobě, rozhodl jsem se po vzoru původního politického kompasu definovat druhou (společenskou) osu, která ponese zpřesňující informaci o tom, jaké hodnoty člověk zastává. Tedy nezajímá nás už jaké zastává politické postoje, které by chtěl uplatnit skrze veřejnou moc, ale jaké má názory na život, mezilidské vztahy, co považuje za dobré a špatné atd.

Neexistuje samozřejmě jeden jediný úhel pohledu, ale považoval jsem za vhodné zde promítnout postoj k tradičním hodnotám a morálce. A to proto, že postoj k těmto záležitostem bývá spojován přímo s politikou jako takovou (konservatismus) a mým cílem je ukázat kategorický rozdíl mezi politickými a společenskými záležitostmi.

Poznámka: Je třeba si ale přiznat, že pojem „tradiční hodnoty“ je na tom podobně jako pojmy „levice“ a „pravice“ – tušíme sice rámcově co se pod nimi myslí, ale každý máme o nich mírně odlišnou představu. Navíc je bez pochyb, že tradiční hodnoty nejsou objektivně dané, ale jsou přímo odvislé od kulturního kontextu. Vzhledem ale k tomu, že společenská osa je spíše doplňující tu politickou (a ne naopak) můžeme se s tímto vágním označením snad spokojit.

Jedním extrémem na společenské ose je tedy postoj plně respektující tradiční hodnoty. Můžeme si představit katolíka, který prožil celý život s jednou ženou v manželství a spolu vychovali pět děti. Žil počestným životem v duchu katolické morálky, každou neděli chodil do kostela, byl pravdomluvný, nikdy se neodvážil odporovat autoritám a za svou vlast by byl ochoten položit život.

Druhým extrémem by potom mohla být bývalá hippiesačka odmítající jakékoliv tradiční hodnoty, která vystřídala za svůj život desítky sexuálních partnerů se kterými praktikovala BDSM, užívala drogy a nemanželské dítě odložila do dětského domova. Svým blízkým lhala a využívala je jen ke svému prospěchu. Nakonec umřela jako zadlužená alkoholička závislá na automatech. Samozřejmě je nutno brát tyto příklady s rezervou, jsou to spíš takové karikatury, jistě byste vymysleli lepší :-) První extrém jsem se rozhodl nazvat konservatismem a druhý extrém libertinismem.

Spojením politické a společenské osy získáme následující graf. Pro ilustraci jsem do něj zakreslil oblasti, ve kterých se podle mě nachází to, co nazýváme levicí a pravicí. Zatímco v tradičním uvažování jsou tyto pojmy vektory jdoucí proti sobě, v mém grafu jsou to kruhy z části se překrývající.

Politicko-společenský kompas

Konservativní anarchista a volnomyšlenkářský etatista

Jak jsem již napsal, mým cílem při tvoření tohoto politicko-společenského kompasu bylo ukázat kategorický rozdíl mezi politickými a společenskými záležitostmi. Ukázat, že člověk bez ohledu na morální postoje a způsob života může zastávat různé politické postoje.

Konservativní katolík žijící spořádaný život v duchu tradičních hodnot může být etatistou, stejně jako anarchistou. Může volat po povinné náboženské výuce na školách a zákazu homosexuálního styku, stejně tak ale může volat po zrušení institutu manželství v zákoně a zrovnoprávnění s jinými formami soužití mezi lidmi.

Na první pohled může být spojení „konzervativní anarchista“ protimluv, ale pokud ale důsledně oddělíme politické a společenské postoje, začne to dávat smysl. Častější jev je volnomyšlenkář, co žije bohémským životem, ale jak přijde řeč na politiku, nejraději by všechno zreguloval.

Autor: Jakub Hájek | neděle 15.12.2013 10:11 | karma článku: 7.80 | přečteno: 714x

Další články blogera

Jakub Hájek

Vekslák z krněnskýho autobusáku

Pozor, následující text vykazuje známky sluníčkovosti. Čtěte jen na vlastní nebezpečí! Známe se už několik let, prakticky mě doprovází studiem na vysoké škole. No, známe... já znám jeho, on mě evidentně ne.

10.10.2015 v 17:19 | Karma článku: 32.92 | Přečteno: 5183 | Diskuse

Jakub Hájek

3 hlavní důvody, proč mě baví autostop

Letos jsem se vydal už po druhé na dvoutýdenní trip autostopem po Balkánu a po cestě jsem si postupně uvědomoval, co mi tento způsob dopravy dává a jaký má na mě vliv.

12.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 374 | Diskuse

Jakub Hájek

Hloupost a strach není omluva pro agresi

Strašák imigrace obchází Evropou a společnost se radikalizuje. Začíná se pomalu stávat akceptovanou normou na sociálních sítích posílat imigranty do koncentráků a "vlastizrádcům" na demonstracích vyhrožovat šibenicemi.

3.7.2015 v 20:05 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 4106 | Diskuse

Jakub Hájek

Sluníčkové holky v Balúčistánu aneb I malé dějiny píší vítězové

Je večer 28. října 2014 a ve Vladislavském sále sedí mezi jinými osobnostmi známý cestovatel Miroslav Zikmund. Prezident Miloš Zeman se mu totiž rozhodl udělit státní vyznamenání – Řád Tomáše Gariggua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj humanity. O pět měsíců později se Miloš Zeman vyjádří na adresu čerstvě propuštěných českých turistek po dvouletém zajetí, že se dopustily hlouposti a způsobily starost všem okolo.

30.3.2015 v 22:00 | Karma článku: 25.83 | Přečteno: 2048 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Dvořák

Brežněv v 68 roce už dávno věděl, že socialismus je nereformovatelný

Jakoby do dubu mluvil od zimy do srpna osmašedesátého roku Leonid Brežněv do Alexandra Dubčeka, když mu se soudružskou trpělivostí dával najevo nelibost s jeho kočírováním pražského jara na cestu kontrarevoluce

21.8.2017 v 22:56 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 145 | Diskuse

Šárka Bayerová

Zrazená královna (pokračování)

Byla vnučkou jedné z nejslavnějších a nejmocnějších mocnářek - královny Viktorie. Říkali jí Ena a stala se taky královnou - ve Španělsku.

21.8.2017 v 21:37 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 167 | Diskuse

Vlastík Fürst

Teror na denním pořádku

„Vlastně se nic neděje“, takový dojem můžeme mít ze zpráv médií i z výroků některých zdejších blogerů. Jeden diskutér napsal: „Na silnicích každý rok zemře daleko víc lidí, než kolik zabijí teroristi, tak s tím pořád nestrašte!“

21.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 30.29 | Přečteno: 536 | Diskuse

David Wiltsch

Bylo lépe než je dnes a EU je diktaturou nepamatovanou? Lidé zapomínají nebo jen blouzní?

Kupodivu se stále najdou lidé, kteří naše současné postavení vůči spojencům vnímají hůře, nežli naše postavení vůči Moskvě v druhé polovině minulého století. Smutné a tragické, jak rychle člověk zapomíná.

21.8.2017 v 20:02 | Karma článku: 16.13 | Přečteno: 546 | Diskuse

Tomáš Gayer

Co říkáte, to by byl paradox...

Erdogan vyzval Turky žijící v Německu, aby nevolili nepřátele Turecka, jmenovitě Merkelovou, Schultze a Zelené....

21.8.2017 v 19:25 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 436 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1578

Jsem pětadvacetiletý absolvent korporátní krysařiny na Masarykově univerzitě, webový tvůrce na volné noze, infantilní rebel s uměleckými ambicemi. Jsem Ryba a často plavu proti proudu.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.