Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zrušme tajné volby a naučme se nést občanskou odpovědnost

11. 11. 2014 18:12:52
Jsem zastánce veřejných voleb – systému, kdy lidé nevolí anonymně do urny, ale naopak jejich hlas je spárován s jejich identitou a veřejně dostupný na internetu. Pro drtivou většinu lidí je to asi hodně kontroverzní, šílená představa. Lépe řečeno, drtivá většina lidí nikdy ani neuvažovala, že by se mohlo volit třeba jinak než tajně za plentou.

Vycházím z toho, že pokud se chci účastnit voleb a tím spoluovlivňovat podobu volených orgánů a nepřímo se podílet na exekutivě, není legitimní tak činit anonymně, skrytě, bez odpovědnosti. Voliči přece nedělají nic jiného než to, že delegují svoji demokratickou pravomoc na své zastupitele, jejichž hlasování ale není tajné. No jak by se vám líbilo, kdyby hlasování poslanců bylo tajné? Nikdo by nevěděl, kdo pro co hlasoval, nikdo by nemusel v médiích nic vysvětlovat, nikdo by nebyl za nic odpovědný. Považujeme za samozřejmost, že si můžeme dohledat, kdo jak ve Sněmovně hlasoval, tak proč nedokážeme přijmout odpovědnost i na úrovni běžného voliče? Zkusím argumentovat proti dvěma nejčastějším námitkám.

Námitka č. 1: Lidé nebudou volit svobodně, protože budou vystaveni (potenciálnímu) tlaku rodiny, sousedů, zaměstnavatele...
Dochází zde k nepochopení, co to vlastně svoboda znamená. Svoboda není libovůle. Svoboda znamená, že se nějak rozhoduji a jednám podle své vůle, ale současně nesu za svoje jednání odpovědnost. Být vystavěn společenskému tlaku je tedy naprosto přirozené, je to dennodenní součástí svobody. Je snad nesvobodný člověk, který neuráží lidi okolo něj, protože by se s ním jinak nebavili a považovali ho za arogantního hlupáka? Mohli bychom přece tvrdit, že nemůže dostatečně vyjádřit své nejhlubší přesvědčení o druhých, protože by byl vystaven tlaku okolí a tudíž není dostatečně svobodný. Mohli bychom také tvrdit, že člověk není svobodný, protože nemůže nedodržovat základní hygienu aniž by byl vystaven tlaku okolí.

Takto bychom mohli pokračovat a zjistili bychom, že vlastně prakticky vždy ve svém jednání zohledňujeme reakci okolí. Mohli bychom také zabrousit do psychologie a zjistit,že podle Freuda jsme vlastně jen jakési biologické reaktivní bytosti poháněné fyziologickými silami a pudy. Z nějakého vyššího filozofického hlediska tak možná žádná svoboda ve skutečnosti neexistuje. V běžném pojetí svobody ale samozřejmě svobodní jsme, a to i když bychom volili veřejně a nesli za to společenskou odpovědnost.

Námitka č. 2: Vytvářet voličské seznamy je nebezpečné. K moci se může dostat diktátor nebo totalitní strana a političtí odpůrci budou perzekvováni.
Na začátek se hodí říct, že například všechny ústavy platné v období komunismu deklarovaly volby s tajným hlasováním. Přesto víme, že v praxi nebylo žádoucí toto právo využívat (odhlédneme-li od omezené možnosti volby) a kdo ho využil a šel za plentu, stal se ihned podezřelým a vystavoval se riziku šikany ze strany státních orgánů. Chci tím tedy říct, že podobné „seznamy“ politických odpůrců si totalitní moc může vytvářet i s deklarovanou tajnou volbou v ústavě.

Současně z historie víme, že dva totalitní režimy, které nás během 20. století postihly – komunismus v Československu a nacismus v Německu – se dostaly k moci prostřednictvím voleb s tajným hlasováním. A podle mého názoru bylo tajné hlasování jednou z příčin jejich masového úspěchu. Protože žádný z těch milionů voličů Gottwalda a Hitlera nemusel nést byť minimální společenskou odpovědnost za svůj hlas totalitní ideologii. Žádný z těch voličů nemusel „jít s kůži na trh“, nikdo nemusel riskovat, že se s ním přestanou bavit rozumně smýšlející známí, že ho třeba přestanou zdravit sousedi, že ho někdo nezaměstná a podobně.

Ano, posuzuji tehdejší situaci z dnešního pohledu. Za Gottwalda a Hitlera pochopitelně neexistoval internet, takže nějaká „ostuda“ mohla být spíše lokálního charakteru. Dnes by snadnou dostupností informace, koho volil Franta Novák z Horní Dolní, mělo mnohem větší dopad na voličské rozhodování. Příznivce extremistické strany či totalitní ideologie by mnohem více zvažoval, zda je ochoten nést odpovědnost za svůj hlas v podobě veřejného a dostupného záznamu na internetu. Část z nich by asi k volbám vůbec nešla, část z nich by třeba volila umírněnější uskupení. V každém případě by extremisté ztratili hlasy a došlo k určité normalizaci hlasů odpovídající tomu, co většinová společnost považuje za akceptovatelné. Pravděpodobnost vzestupu totalitní ideologie v případě veřejných voleb by tedy byla podstatně menší než v případě tajných.

Netvrdím, že to co většinová společnost považuje normální, je vždy nutně správné. Co jiného je ale obecně morálka než většinovou společností akceptovatelné jednání? Dá se teda říct, že můj návrh nedělá nic jiného než že rozšiřuje oblast působení morálky do oblasti volebního rozhodování. A každý má možnost její hranice překročit, pokud to uzná za vhodné, jen musí nést odpovědnost. Veřejné volby také automaticky neznamenají, že budou biti příznivci menšinových ideologií a politických proudů. Sám jsem volič a příznivec neparlamentní Strany svobodných občanů, dvakrát jsem za stranu kandidoval a veřejně tedy figuruji na kandidátních listinách, jsem docela vyhraněný libertarián (svým způsobem extremista) a se svými názory se nějak netajím – přesto nepociťuji, že bych kvůli tomu čelil nějakému tlaku. Pokud ale nějaká strana otevřeně hlásí třídní či etnickou nenávist, veřejně se k tomuto přihlásit už bude pro člověka asi složitější. Ano, určité xenofobní nálady ve společnosti existují, přesto být voličem nácků není nic, čím by se člověk chlubil, pokud svoje náckovství nedává jinak otevřeně najevo.

A pokud se už stane, že se k moci dostane diktátor, co bude chtít zatopit politickým oponentům... kdo dnes v případě tajných voleb zajistí ochranu zvoleným zastupitelům? Kdo dnes zajistí ochranu všem těm (neúspěšným) desetitisícům kandidátů od komunálních, přes parlamentní až po prezidentské volby, které je možné na kandidátních listinách dohledat na internetu? Proč tito lidé mají nést riziko totalitní perzekuce a jejich voliči nikoliv? A kdo mně zajistí, že za tento publikovaný článek nebudu perzekvován? Nikdo, to je riziko života.

Autor: Jakub Hájek | úterý 11.11.2014 18:12 | karma článku: 8.49 | přečteno: 490x

Další články blogera

Jakub Hájek

Vekslák z krněnskýho autobusáku

Pozor, následující text vykazuje známky sluníčkovosti. Čtěte jen na vlastní nebezpečí! Známe se už několik let, prakticky mě doprovází studiem na vysoké škole. No, známe... já znám jeho, on mě evidentně ne.

10.10.2015 v 17:19 | Karma článku: 32.92 | Přečteno: 5181 | Diskuse

Jakub Hájek

3 hlavní důvody, proč mě baví autostop

Letos jsem se vydal už po druhé na dvoutýdenní trip autostopem po Balkánu a po cestě jsem si postupně uvědomoval, co mi tento způsob dopravy dává a jaký má na mě vliv.

12.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jakub Hájek

Hloupost a strach není omluva pro agresi

Strašák imigrace obchází Evropou a společnost se radikalizuje. Začíná se pomalu stávat akceptovanou normou na sociálních sítích posílat imigranty do koncentráků a "vlastizrádcům" na demonstracích vyhrožovat šibenicemi.

3.7.2015 v 20:05 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 4104 | Diskuse

Jakub Hájek

Sluníčkové holky v Balúčistánu aneb I malé dějiny píší vítězové

Je večer 28. října 2014 a ve Vladislavském sále sedí mezi jinými osobnostmi známý cestovatel Miroslav Zikmund. Prezident Miloš Zeman se mu totiž rozhodl udělit státní vyznamenání – Řád Tomáše Gariggua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj humanity. O pět měsíců později se Miloš Zeman vyjádří na adresu čerstvě propuštěných českých turistek po dvouletém zajetí, že se dopustily hlouposti a způsobily starost všem okolo.

30.3.2015 v 22:00 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 2047 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Menší ryba taky ryba

Rusové hlásí, že zabili šéfa Islámského státu Baghdádího (je-li tomu tak, pak velká gratulace) a z úspěchu se těší také Egypťané. Byť jde o likvidaci zločince, o kterém většina návštěvníků těchto stránek bude číst poprvé.

25.6.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Martin Hatala

Věřte - nevěřte, rozhodněte!

Na způsob televizního zahraničního seriálu zkuste odhadnout, který ze dvou nabídnutých krátkých letních příběhů se mi stal. Opravdu mi věřte, že je tomu tak, ale i to, že tvořivou radost mám úplně stejnou z obou.

25.6.2017 v 7:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Jiří Hermánek

Rusko a Putin pohledem obyčejného Čecha

SSSR a Rusko mě nikdy zvlášť "netankovaly" a styky s ním jsme měl velmi omezené. Byl to dáno mojí jazykovou specializací (A,N,F). Takže kontakt se SSSR/Rusy se v "dobách temna", kdy jsme byli mladí a veselí a na politiku sqali...

25.6.2017 v 6:45 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 291 | Diskuse

Karel Ábelovský

woknoviny ... o poločase rozpadu organismu

ČSSD, včetně jejich vrcholných představitelů, a to minulých i současných, je vynikající studijní "matriál" - jak říkali někteří její představitelé, pamatujete? No, oni mají mnozí nejen problém se slůvky a jejich vhodným užitím.

24.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 250 | Diskuse

Luděk Mazurek

Stoneův „Svět podle Putina“ – pravda nebo zinscenovaná propaganda?

Televize Prima převzala a vysílala 4 dílný dokumentární seriál "oscarového" (Četa) amerického režiséra Olivera Stonea s názvem „Svět podle Putina“. Jde o pravdu nebo o zinscenovanou proruskou propagandu? To posuďte sami.

24.6.2017 v 16:26 | Karma článku: 36.15 | Přečteno: 1404 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1577

Jsem pětadvacetiletý absolvent korporátní krysařiny na Masarykově univerzitě, webový tvůrce na volné noze, infantilní rebel s uměleckými ambicemi. Jsem Ryba a často plavu proti proudu.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.