Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem šel stanovat na Králický Sněžník II

23. 02. 2015 11:27:50
Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je přenocovat v přírodě sám. Současně mě lákala představa zimního stanování na sněhu v horském prostředí, kde už to je trochu i o tom racionálním strachu a adrenalinu. Jako ideální pro stanovačku se zdály Jeseníky, které znám a jejichž hřeben mám docela prochozený, pak jsem si ale vzpomněl na Králický Sněžník, na který se už léta chystám vyrazit.

Často bývá spojován s Jeseníky, ale geomorfologicky je to samostatné pohoří na česko-moravsko-polské hranici. Vrchol v nadmořské výšce 1424 metrů je pěkně rozlehlý a není tam žádná chata ani rozhledna, takže celkově i méně turistů. Tak jo, to by šlo.

Naplánoval jsem si dvoudenní výlet – vyrazím brzo ráno vlakem z Olomouce do Ramzové, odkud po červené značce půjdu až na Sněžník, celkem něco přes 24 kilometrů. Druhý den potom podle fyzického a psychického stavu buď zvolím prudký cca 9km sestup po žluté, nebo budu pokračovat po červené kopírující česko-polskou hranici a nastoupám ještě pár stovek výškových metrů. V obou případech je cílem Dolní Morava, zapadákov, ze kterého se několika autobusy a vlaky dostanu zpět do Olomouce.

Nevýhoda zimních túr je krátká doba denního světla, což jednak znamená menší časový prostor pro samotmný pochod (pokud nechcete jít s čelovkou na hlavě) a jednak delší dobu táboření. A to je v případě stanování ve volné přírodě v polovině února nepříjemné v tom, že jste odkázání na tmu od cca půl šesté odpoledne do půl sedmé ráno, dohromady nějakých 13 hodin ve stanu. Ve dvou lidech by se ještě dala nějak krátit dlouhá chvíle, ovšem osamocený poutník se musí zabavit sám :-) Měl jsem proto připravené nějaké audioknihy v mobilu a současně jsem zkracoval dobu spánku dva dny před výpravou a doufal jsem, že postavím stan a těch cca dvanáct hodin únavou a spánkovým deficitem úspěšně prospím.

Večer před odjezdem jsem si také pročítal nějaké rady na internetu pro stanování v zimě na sněhu. Pochopil jsem, že asi nejdůležitější věc je petflaška s širším hrdlem na... ehm močení. Ono přece jenom vylejzat v noci do mrazu není moc příjemný, takže se vykoná potřeba přímo ve stanu. Platí pro pány, dámy to maj o něco složitější :-)

Druhá věc jsou kolíky ke stanu – klasické buď v měkkém sněhu nedrží nebo naopak do tvrdého nejdou zatlouct. Můj klasický kopulovitý stan sice stojí bez problému i bez kolíků nebo nějakých kotvících šňůr, ale na vrcholu Sněžníku se dá očekávat silný vítr a nějaké ukotvení bude potřeba. K tomu slouží speciální kolíky do sněhu s U nebo V profilem, jenže ty jaksi nemám. Nakonec jsem vytvořil takové kombo ze šňůr od stanu provlečené vyřazenými starými cédéčky pro odpor ve sněhu, které bych v případě měkkého prašanu zahrabal a zašlapal. Vzal jsem i pár velkých vrutů do betonu aka ledovcové šrouby, pokud by na vrcholu musel stanovat na zmrzlém sněhu. K tomu i menší kladivko, kterým bych těm vrutům do ledu pomohl.

A třetí nejzásadnější věc pro zimní stanování je tepelná izolace. Kde to jen trochu jde, je vhodné pro stan vyhrabat ze sněhu zákop, čím hlubší tím lepší. Minimálně by měl být okraj tropika pod úrovní okolí, aby pod něj nefoukal mrazivý vítr držící se při zemi. Druhá věc je dobrá izolace od země, která při podcenění způsobuje největší pocit zimy. První vrstva je samotný sníh, který výborně izoluje od mnohem chladnější země, takže pokud to jde, raději stanovat na sněhu než např. na kamenitém povrchu. Dobré je natrhat na připravené místo pro stan vrstvu (smrkových) větviček, které zase izolují podlahu stanu od sněhu. Ve stanu je pak dobré mít dvě karimatky – jednu klasickou pěnovou a na ní třeba ještě nafukovací. Obojí mám, takže pohoda.

Po teoretické stránce jsem byl teda jakž takž připravenej. Pozdě v noci jsem šel spát, abych spal necelé čtyři hodiny a následující večer usnul jako nemluvně :-)

Pokračování příště...

Autor: Jakub Hájek | pondělí 23.2.2015 11:27 | karma článku: 9.64 | přečteno: 843x

Další články blogera

Jakub Hájek

Vekslák z krněnskýho autobusáku

Pozor, následující text vykazuje známky sluníčkovosti. Čtěte jen na vlastní nebezpečí! Známe se už několik let, prakticky mě doprovází studiem na vysoké škole. No, známe... já znám jeho, on mě evidentně ne.

10.10.2015 v 17:19 | Karma článku: 32.92 | Přečteno: 5181 | Diskuse

Jakub Hájek

3 hlavní důvody, proč mě baví autostop

Letos jsem se vydal už po druhé na dvoutýdenní trip autostopem po Balkánu a po cestě jsem si postupně uvědomoval, co mi tento způsob dopravy dává a jaký má na mě vliv.

12.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jakub Hájek

Hloupost a strach není omluva pro agresi

Strašák imigrace obchází Evropou a společnost se radikalizuje. Začíná se pomalu stávat akceptovanou normou na sociálních sítích posílat imigranty do koncentráků a "vlastizrádcům" na demonstracích vyhrožovat šibenicemi.

3.7.2015 v 20:05 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 4104 | Diskuse

Jakub Hájek

Sluníčkové holky v Balúčistánu aneb I malé dějiny píší vítězové

Je večer 28. října 2014 a ve Vladislavském sále sedí mezi jinými osobnostmi známý cestovatel Miroslav Zikmund. Prezident Miloš Zeman se mu totiž rozhodl udělit státní vyznamenání – Řád Tomáše Gariggua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj humanity. O pět měsíců později se Miloš Zeman vyjádří na adresu čerstvě propuštěných českých turistek po dvouletém zajetí, že se dopustily hlouposti a způsobily starost všem okolo.

30.3.2015 v 22:00 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 2047 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Zde odložte inteligenci

Takovýhle klikací chlíveček by mohl vyskočit na monitoru vždy, když vstoupím na nějaký pravodajský web. Zatím odsouhlasuju jen nějaké cookies, které na mne prásknou, že myš držím jako prase kost a mám trenky kapsičkou dopředu.

25.6.2017 v 7:35 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 190 | Diskuse

Libuse Palkova

Svlékněte se prosím

Tuto větu zřejmě nebudeme slýchat jen v ordinaci lékaře, který se nás chystá vyšetřit, ale i před přijímací komisí, u které se budeme ucházet o nové místo

25.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 407 | Diskuse

Helena Vlachová

Jako rukojmí

Mám pocit, že jsem se stala rukojmím. Rukojmím některých politiků, kteří se neumí chovat a na veřejnosti se prezentují jako hulváti

25.6.2017 v 6:53 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 159 | Diskuse

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 232 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 331 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1577

Jsem pětadvacetiletý absolvent korporátní krysařiny na Masarykově univerzitě, webový tvůrce na volné noze, infantilní rebel s uměleckými ambicemi. Jsem Ryba a často plavu proti proudu.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.