Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

3 hlavní důvody, proč mě baví autostop

12. 09. 2015 17:22:25
Letos jsem se vydal už po druhé na dvoutýdenní trip autostopem po Balkánu a po cestě jsem si postupně uvědomoval, co mi tento způsob dopravy dává a jaký má na mě vliv.

On to vlastně není jen způsob dopravy, ale spíš způsob cestování, který vám poskytne jiný druh zážitků než cestování s využitím vlastního prostředku nebo veřejnou dopravou. Pominu teď naprosto finanční aspekt, který činí z autostopu formu cestování dostupnou prakticky komukoliv. Jediné, co potřebujete, je čas.

Schopnost improvizace

Ač se to možná nezdá, míval jsem rád věci pod kontrolou a předem naplánované. Jsem ten typ člověka, co si raději doma napíše seznam věcí, které je potřeba koupit, než abych se musel rozhodovat až v obchodě. Nutnost improvizovat, rozhodovat se v danou chvíli, mě vždycky spíš stresovaly. Autostop je ale snad synonymum pro improvizaci. Jednak přes veškeré vaše plány a očekávání předem nevíte, kam vás další řidič zaveze a už vůbec netušíte, kde budete večer spát.

Když nastoupíte (v zahraničí) k někomu do auta, nevíte zda umí aspoň trochu anglicky a musíte se v komunikaci okamžitě přizpůsobit vašemu řidiči. Když zjistíte, kam dotyčný jede, musíte se umět rozhodnout, kde je pro vás nejlepší místo k zastavení – zdali je lepší se nechat vyhodit už na benzínce před městem nebo na nějaké výpadovce ve městě a pod.

Každé místo, každá beznínka je specifická a musíte se rozhodnout, kam se postavit, jakou destinaci si napsat na ceduli. Je dobré umět vyhodnotit, zdali se vyplatí na místě stát další (půl)hodinu nebo zkusit popojít jinam. Když vám zastaví řidič a nabídne odvoz „jen“ pár (desítek) kilometrů, zvažujete, jestli se vzhledem k výhodnému místu na stopovní nevyplatí počkat na lepší příležitost. To vše učí člověka být mentálně přítomen, zbytečně neplánovat a umět se okamžitě rozhodovat.

Optimismus a víra v dobré konce

To je asi to nejvíc, co mě na autostopu fascinuje – jak se naprosto bezvýchodná situace během okamžiku promění v euforii. Graz se stal letos pro mě hororovým městem, ze kterého jsem se nemohl pohnout dál ke slovinskému Mariboru. Předchozí řidička mě vyhodila na docela dobré výpadovce na okraji města, jenže nikde nebylo místo na zastavení. Bezradnost mojí situace umocňoval fakt, že holky se kterýma jsem cestoval a kvůli rychlejšímu stopu do Bosny jsme se rozdělili, byly už od předchozího dne v chorvatské Makarské.

Nezbývalo mi nic jiného než jít několik kilometrů po dálnici A2, chvílemi za betonovými svodidly, chvílemi vedle svištějících aut a doufat, že narazím aspoň na nějaké odpočívadlo. Ve chvíli největší krize jsem zahlédl v dálce v odstavném pruhu stojící auto a holčinu mávajícím směrem ke mě. Myslel jsem, že má poruchu a když jsem k ní doklusal, zjistil jsem, že zastavila kvůli mě a že jede s babičkou do Mariboru. V té euforii mi bez přehánění tekly slzy po tváři.

Podobné zážitky mám ze severu Černé Hory na hranicích s Bosnou, kde hlavní tah na Sarajevo místy připomíná polňačku zařezanou ve skále a kde navečer už za šera projedou asi tak tři auta během půl hodiny. A vemte jed na to, že právě to třetí auto vás vezme, i kdyby měl řidič-otec kvůli vám přesadit syna do nákladního prostoru obstarožní dodávky. Vedle toho se pak i 1200 km dlouhý stop z Makedonie do Brna jeví jako pouhá příjemná náhoda. Ale to nejlepší na tom všem je, že vy s těmito stopařskými“zázraky“ postupně začnete počítat... začnete věřit, že svízelná situace určitě dobře dopadne jako minule. Přestanete se užírat myšlenkami, že někde zkejsnete a prostě stopujete dál. A taková víra se hodí i do života.

Otevřenost a komunikace

Jsem introvert a určitě nepatřím k těm, co se s lidmi na potkání dávají ihned do řeči. Při autostopu jste ale z podstaty vystavěni neustálému setkávání s novými lidmi nejrůznějších národností a společenských vrstev a nutnosti najít společné téma ke komunikaci. Na Balkánu navíc bývá spíš výjimkou člověk, který by dokázal s vámi komunikovat v angličtině, takže před vámi stojí i určitá jazyková bariéra, která ale pravda v případě srbštiny není tak velká (narozdíl od albánštiny). Často se ve výsledku hovor stočí k tomu, co se jak řekne ve vašem nebo jejich jazyku, včetně nadávek a nejrůznějších výrazů. Například ústředním tématem asi čtyřhodinové jízdy s chorvatským kamioňákem vezoucí mě z Karlovace ke Splitu bylo spojení „dobra pička“ a jeho nejrůznější ekvivalenty :-D

Když je řeč o kamioňácích, dobrou výzvou pro introverty je asi obchůzka kamionů na parkovištích, zdali by vás nevzali. Člověk se trošku obrní a zbaví obav z odmítnutí během pravidelných konfrontací s často morousovitými a třeba i lehce arogantními řidiči. Suma sumárum, stejně jako loni i letos po absolvování stopovacího tripu mám zase pocit, že jsem o něco otevřenější a... asertivnější? Navíc když se dva týdny u krajnice s přiblblým úsměvem doprošujete lidí o zastavení a většina lidí si vás prohlíží jako exoty, trošku se vám posune hranice pocitu trapnosti a přestanete se brát tolik vážně. Zkrátka autostop je pro mě taková ozdravná kůra, která mě dobíjí pozitivní energií, otevírá srdce a potlačuje zduřelé ego ;-)

Autor: Jakub Hájek | sobota 12.9.2015 17:22 | karma článku: 8.69 | přečteno: 368x

Další články blogera

Jakub Hájek

Vekslák z krněnskýho autobusáku

Pozor, následující text vykazuje známky sluníčkovosti. Čtěte jen na vlastní nebezpečí! Známe se už několik let, prakticky mě doprovází studiem na vysoké škole. No, známe... já znám jeho, on mě evidentně ne.

10.10.2015 v 17:19 | Karma článku: 32.92 | Přečteno: 5181 | Diskuse

Jakub Hájek

Hloupost a strach není omluva pro agresi

Strašák imigrace obchází Evropou a společnost se radikalizuje. Začíná se pomalu stávat akceptovanou normou na sociálních sítích posílat imigranty do koncentráků a "vlastizrádcům" na demonstracích vyhrožovat šibenicemi.

3.7.2015 v 20:05 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 4104 | Diskuse

Jakub Hájek

Sluníčkové holky v Balúčistánu aneb I malé dějiny píší vítězové

Je večer 28. října 2014 a ve Vladislavském sále sedí mezi jinými osobnostmi známý cestovatel Miroslav Zikmund. Prezident Miloš Zeman se mu totiž rozhodl udělit státní vyznamenání – Řád Tomáše Gariggua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj humanity. O pět měsíců později se Miloš Zeman vyjádří na adresu čerstvě propuštěných českých turistek po dvouletém zajetí, že se dopustily hlouposti a způsobily starost všem okolo.

30.3.2015 v 22:00 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 2047 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ondřej Korhoň

Co mě v Melbourne štve: zima…a občas i sami Australané

Naše Australské dobrodružství je úplně jiné, než jsme čekali. Každý týden je něčím překvapující a plný nových zážitků. I navzdory několika nepříjemnostem si drtivou většinu dní užívám. Dnešní příspěvek bude o těch nepříjemnostech.

24.6.2017 v 23:34 | Karma článku: 20.91 | Přečteno: 534 | Diskuse

Marie Kubešová

Za krásami jihozápadní Anglie - Bath

Při cestě po jihozápadní Anglii nelze vynechat jedno z nejhezčích anglických měst Bath. V současné době má kolem 90 000 obyvatel, ale ročně ho navštíví, kromě déle pobývajících turistů, zhruba 3,8 milionu jednodenních návštěvníků.

24.6.2017 v 17:58 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 239 | Diskuse

Martina Pixová

Bari - divoký Jih

Chtěla jsem psát o krásách a divokosti Jižní Itálie. Ale poslední den v Bari, hlavního města Apulie, jsem byla okradena a tak nemám fotky, kterými bych krásu doložila, ani aparát, abych pořídila nové. Zbývá tedy jen ta divokost.

24.6.2017 v 17:40 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 342 | Diskuse

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 29.46 | Přečteno: 997 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 16.14 | Přečteno: 404 |
Počet článků 92 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1577

Jsem pětadvacetiletý absolvent korporátní krysařiny na Masarykově univerzitě, webový tvůrce na volné noze, infantilní rebel s uměleckými ambicemi. Jsem Ryba a často plavu proti proudu.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.