Paní Moudrá, podkud chctete současné, tak je míte mít. Tak například, profesor Max Planck nositel Nobelovy ceny a zakladatel kvantové teorie, který tvrdil :Kam a jak daleko tedy pohlédneme, není mezi náboženstvím a přírodní vědou rozpor, ale naopak, v nejrozhodnějších věcech úplná shoda. Náboženství a přírodní věda se nevylučují, jak dnes mnozí lidé myslí, nebo se obávají, nýbrž se doplňují a navzájem podmiňují" Další Albert Einstein, který tvrdil, že " Pravé náboženství pomohlo lidstvu k pokroku ve všech oblastech." Další  Augustus Julius Langbein , který tvrdil Kdo popírá Boha, podobá se člověku, který popírá slunce. Nic mu to neprospěje, neboť slunce svítí dále." Mohl bych vám napsat celou řadu současných vědců, kteří věří v Boha a co ke své víře uvedli.

Otázkou je, co je tím "náboženstvím" myšleno. Myslím si, že většina vědců jsou spíše ateisté/agnostici a ti, kteří ne, určitě neklečí každou neděli v kostele. Např. Einstein byl panteista, velká část vědců pak používá "Boha" jako metaforu (viz Hawking).

Náboženství je opium lidstva. Myslím si, že touha/potřeba "věřit" je biologicky "zadrátovaná" v mozku člověka. Jako obvykle, i zde lze najít evoluční vysvětlení.

Nevidím ale důvod, proč by měl kdokoli, kdo věří v to, že po smrti "nic není", mít ze smrti jakékoli obavy. Naopak, takový člověk může být zcela bezstarostný – pokud smrtí vše končí, proč si s čímkoli lámat hlavu? Carpe diem! A sebevražda se v tom případě jeví jako dobrý – a vše řešící "záložní plán".

Problémem jsou jedině nejistota a pochyby, které asi hlodají v každém z nás, snad kromě těch nejfanatičtějších věřících. A slepý náboženský fanatismus svým způsobem "osvobozuje", ale za jakou cenu?

Já myslím, že lidí, kteří skutečně neměří v existenci boha, zase moc není, většinou to budou agnostici.

Bohužel, kdo nevěří v boha, je hned považován za ateistu, zatracené předsudky.

a) agnostik neni ten kdo neveri v existenci boha, agnostik uznava obe varianty, popr. je mu tato otazka volna.

b) atheista je nejenom ten, kdo neveri v boha ale hlavne ten, kdo zakazuje a znemoznuje ostatnim verit v boha, viz vase dejiny od velke francouzske revoluce,  to nejsou predsudky, to jsou vami spachane measove vrazdy a genocidy, stacili jste zabit vice lidi nez vsechna nabozenstvi sveta od pocatku lidstva dohromady.

"....nedávno mi došlo..."  Obávám se, že Vám toho ještě hodně nedošlo....Však o tom dost jasně a  výstižně hovoří vaše CV.

Filozofie nedává naději, protože není schopna odpovědět otázky po smyslu bytí. Naopak ten člověk, který filozofii postaví na místo náboženství se odsuzuje k záhubě a beznaději. Dobrým příkladem budiž třeba Nietzsche, který se nakonec zbláznil. Pak není náboženství jako náboženství, ale to už je otázka jiná.

Pokud něco víš nebo v něco pevně věříš tak to nemá z nadějí nic společného.

Pokud pustíš kámen tak nedoufáš že spadne dolu. Abys v něco mohl doufat potřebuješ pochybnosti a to je princip filozofie.

Cituji: "Ateista, který věří, že po smrti vše končí, je podvědomě ovládaný strachem ze smrti. Je proto v životě mnohem opatrnější a řekněme méně odvážnější než věřící člověk..."

To je nesmysl.

Jako ateista se naopak mohu odvážit čehokoliv, o čem se domnívám, že to zvládnu (sama či s přispěním jiných). Za své činy se budu zpovídat lidem, jejichž myšlení (potažmo potřeby) důvěrně znám, nikoliv těžko vypočitatelné entitě. Případný trest za selhání přijde okamžitě - a stejně tak i odměna z úspěch. Žádné imaginární poslední soudy, žádné nebe nebo peklo (to si na zemi vytváříme sami - v čase i místě, kde žijeme).

Smrt sama o sobě není zlá, je to vysvobození, tudíž se jí ateista nemusí bát. Že po ní není nic, je uklidňující. Může ho děsit, že pro ostatní nestihne udělat všechno, co zamýšlel, ev. co je potřeba, ale pokud to dokáže, okamžiku, kdy odejde, se nebojí. Čeho se bojí, je dlouhé umírání. 

S tím ale nepomůže ani jakkoliv víra.

Myslim ze se tak stalo poprve,

ale naprosto s vami souhlasim. :-)

Váš článek se mi moc líbil. Ptáte se, pochybujete, odpovídáte si, nehlásáte "pravdy". Ne se vším souhlasím, s mnohým ano, ale především forma, kterou jste to podal je skvělá. Karma 

Pokud náboženství pouze svazuje, brání lidem svobodně myslet, pak nechápu, proč je třicet kráterů na měsící pojmenovano po círekevnícch představitelů z řad křes´tanských řádů, proč je tolik věřících  mezi lidmi zabývající se filozofií, matematikou, astronomií, biologií. Naproto s vámi nesouhlasím.

možná byly objeveny už během středověku (nebo prostě v době, kdy ještě bylo křesťanství oficiální ideologií)

Lide, kteri v nabozenstvi hledaji jen "odpovedi"  jej opravdu nepotrebuji. Jenze nabozenstvi je uspokojovani i jinych lidskych potreb, treba touhy po ritualu. Modlitba pro mnoho lidi neni jen prostredek k predneseni svych zadosti k Bohu, ale muze pomahat treba v srovnani myslenek, k posileni vedomi. Nabozenske uskupeni organizuji lidi na lepsim zaklade nez jakakoliv filozofie.  Nabozenstvi dokaze lidi spojovat s predky, s miniz mnozi jinak nemaji krom viry nic spolecneho.

touha po rituálu je naučená, není nutná

Naprosto s Vámi souhlasím.