Jsem zastánce veřejných voleb – systému, kdy lidé nevolí anonymně do urny, ale naopak jejich hlas je spárován s jejich identitou a veřejně dostupný na internetu. Pro drtivou většinu lidí je to asi hodně kontroverzní, šílená představa. Lépe řečeno, drtivá většina lidí nikdy ani neuvažovala, že by se mohlo volit třeba jinak než tajně za plentou.
Vycházím z toho, že pokud se chci účastnit voleb a tím spoluovlivňovat podobu volených orgánů a nepřímo se podílet na exekutivě, není legitimní tak činit anonymně, skrytě, bez odpovědnosti. Voliči přece nedělají nic jiného než to, že delegují svoji demokratickou pravomoc na své zastupitele, jejichž hlasování ale není tajné. No jak by se vám líbilo, kdyby hlasování poslanců bylo tajné? Nikdo by nevěděl, kdo pro co hlasoval, nikdo by nemusel v médiích nic vysvětlovat, nikdo by nebyl za nic odpovědný. Považujeme za samozřejmost, že si můžeme dohledat, kdo jak ve Sněmovně hlasoval, tak proč nedokážeme přijmout odpovědnost i na úrovni běžného voliče? Zkusím argumentovat proti dvěma nejčastějším námitkám.
Námitka č. 1: Lidé nebudou volit svobodně, protože budou vystaveni (potenciálnímu) tlaku rodiny, sousedů, zaměstnavatele…
Dochází zde k nepochopení, co to vlastně svoboda znamená. Svoboda není libovůle. Svoboda znamená, že se nějak rozhoduji a jednám podle své vůle, ale současně nesu za svoje jednání odpovědnost. Být vystavěn společenskému tlaku je tedy naprosto přirozené, je to dennodenní součástí svobody. Je snad nesvobodný člověk, který neuráží lidi okolo něj, protože by se s ním jinak nebavili a považovali ho za arogantního hlupáka? Mohli bychom přece tvrdit, že nemůže dostatečně vyjádřit své nejhlubší přesvědčení o druhých, protože by byl vystaven tlaku okolí a tudíž není dostatečně svobodný. Mohli bychom také tvrdit, že člověk není svobodný, protože nemůže nedodržovat základní hygienu aniž by byl vystaven tlaku okolí.
Takto bychom mohli pokračovat a zjistili bychom, že vlastně prakticky vždy ve svém jednání zohledňujeme reakci okolí. Mohli bychom také zabrousit do psychologie a zjistit,že podle Freuda jsme vlastně jen jakési biologické reaktivní bytosti poháněné fyziologickými silami a pudy. Z nějakého vyššího filozofického hlediska tak možná žádná svoboda ve skutečnosti neexistuje. V běžném pojetí svobody ale samozřejmě svobodní jsme, a to i když bychom volili veřejně a nesli za to společenskou odpovědnost.
Námitka č. 2: Vytvářet voličské seznamy je nebezpečné. K moci se může dostat diktátor nebo totalitní strana a političtí odpůrci budou perzekvováni.
Na začátek se hodí říct, že například všechny ústavy platné v období komunismu deklarovaly volby s tajným hlasováním. Přesto víme, že v praxi nebylo žádoucí toto právo využívat (odhlédneme-li od omezené možnosti volby) a kdo ho využil a šel za plentu, stal se ihned podezřelým a vystavoval se riziku šikany ze strany státních orgánů. Chci tím tedy říct, že podobné „seznamy“ politických odpůrců si totalitní moc může vytvářet i s deklarovanou tajnou volbou v ústavě.
Současně z historie víme, že dva totalitní režimy, které nás během 20. století postihly – komunismus v Československu a nacismus v Německu – se dostaly k moci prostřednictvím voleb s tajným hlasováním. A podle mého názoru bylo tajné hlasování jednou z příčin jejich masového úspěchu. Protože žádný z těch milionů voličů Gottwalda a Hitlera nemusel nést byť minimální společenskou odpovědnost za svůj hlas totalitní ideologii. Žádný z těch voličů nemusel „jít s kůži na trh“, nikdo nemusel riskovat, že se s ním přestanou bavit rozumně smýšlející známí, že ho třeba přestanou zdravit sousedi, že ho někdo nezaměstná a podobně.
Ano, posuzuji tehdejší situaci z dnešního pohledu. Za Gottwalda a Hitlera pochopitelně neexistoval internet, takže nějaká „ostuda“ mohla být spíše lokálního charakteru. Dnes by snadnou dostupností informace, koho volil Franta Novák z Horní Dolní, mělo mnohem větší dopad na voličské rozhodování. Příznivce extremistické strany či totalitní ideologie by mnohem více zvažoval, zda je ochoten nést odpovědnost za svůj hlas v podobě veřejného a dostupného záznamu na internetu. Část z nich by asi k volbám vůbec nešla, část z nich by třeba volila umírněnější uskupení. V každém případě by extremisté ztratili hlasy a došlo k určité normalizaci hlasů odpovídající tomu, co většinová společnost považuje za akceptovatelné. Pravděpodobnost vzestupu totalitní ideologie v případě veřejných voleb by tedy byla podstatně menší než v případě tajných.
Netvrdím, že to co většinová společnost považuje normální, je vždy nutně správné. Co jiného je ale obecně morálka než většinovou společností akceptovatelné jednání? Dá se teda říct, že můj návrh nedělá nic jiného než že rozšiřuje oblast působení morálky do oblasti volebního rozhodování. A každý má možnost její hranice překročit, pokud to uzná za vhodné, jen musí nést odpovědnost. Veřejné volby také automaticky neznamenají, že budou biti příznivci menšinových ideologií a politických proudů. Sám jsem volič a příznivec neparlamentní Strany svobodných občanů, dvakrát jsem za stranu kandidoval a veřejně tedy figuruji na kandidátních listinách, jsem docela vyhraněný libertarián (svým způsobem extremista) a se svými názory se nějak netajím – přesto nepociťuji, že bych kvůli tomu čelil nějakému tlaku. Pokud ale nějaká strana otevřeně hlásí třídní či etnickou nenávist, veřejně se k tomuto přihlásit už bude pro člověka asi složitější. Ano, určité xenofobní nálady ve společnosti existují, přesto být voličem nácků není nic, čím by se člověk chlubil, pokud svoje náckovství nedává jinak otevřeně najevo.
A pokud se už stane, že se k moci dostane diktátor, co bude chtít zatopit politickým oponentům… kdo dnes v případě tajných voleb zajistí ochranu zvoleným zastupitelům? Kdo dnes zajistí ochranu všem těm (neúspěšným) desetitisícům kandidátů od komunálních, přes parlamentní až po prezidentské volby, které je možné na kandidátních listinách dohledat na internetu? Proč tito lidé mají nést riziko totalitní perzekuce a jejich voliči nikoliv? A kdo mně zajistí, že za tento publikovaný článek nebudu perzekvován? Nikdo, to je riziko života.
