Sluníčkové holky v Balúčistánu aneb I malé dějiny píší vítězové

Je večer 28. října 2014 a ve Vladislavském sále sedí mezi jinými osobnostmi známý cestovatel Miroslav Zikmund. Prezident Miloš Zeman se mu totiž rozhodl udělit státní vyznamenání – Řád Tomáše Gariggua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj humanity. O pět měsíců později se Miloš Zeman vyjádří na adresu čerstvě propuštěných českých turistek po dvouletém zajetí, že se dopustily hlouposti a způsobily starost všem okolo.

Celá kauza okolo unesených turistek je umocňována od samého jejího počátku neuvěřitelnou mírou hulvátství a malosti. „Hanka a Tonča“ jsou přece naivní sluníčkový holky, multikulti krávy, co se nerozvážně a nepřipraveně vydaly do světa. Jako by snad nebylo každému jasné, že na íránsko-pákistánských hranicích na cestě do Indie nečeká cestovatele nic jiného než únos. Blbky, co v dané oblasti neměly co pohledávat a nyní by si měly do konce života sypat popel na hlavu.

Zatímco třeba takový Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, to jsou kabrňáci – hrdinové, dobrodruzi. Smekáme klobouky před těmito cestovatelskými legendami, udílíme státní vyznamenání za zásluhy. Koho dnes zajímá, že Jirka s Mirčou riskovali na svých cestách mnohem víc než Hanka s Tončou? Koho dnes třeba zajímá, že projížděli s Tatrou na revers Nubíjskou poušťí jako první osobní vůz bez doprovodu? Nezodpovědnost mladých floutků nebo obdivuhodné hrdinství? Přitom riziko, že v roce 1947 vybavení kompasem zahynou uprostřed pouště o rozloze 400 000 km2  bylo mnohem větší než že vás dnes v Balúčistánu unesou.

Jenže Hanzelka se Zikmundem nezahynuli, nikdo je neunesl a z nebezpečných cest do ne úplně známých oblastí bez dnešní informovanosti zbyly pěkné knihy, fotografie a filmy. Proto je třeba vzdát holt hold těmto pánům, zatímco na sluníčkových holkách, co si dovolily opustit plotnu, vyjely dál než na Mácháč, si pěkně zchladíme žáhu. Protože měly smůlu a byly v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Protože i ty malé každodenní dějiny píší vítězové. Protože jak váleční reportéři vědí – hranice mezi být považován za hrdinu nebo za idiota na straně druhé je velmi tenká.

Autor: Jakub Hájek | pondělí 30.3.2015 22:00 | karma článku: 26,81 | přečteno: 2077x
  • Další články autora

Jakub Hájek

Vekslák z krněnskýho autobusáku

10.10.2015 v 17:19 | Karma: 33,24

Jakub Hájek

Komunismus není sprosté slovo

7.3.2014 v 20:40 | Karma: 33,76

Jakub Hájek

O úctě k autoritám

23.2.2014 v 14:35 | Karma: 14,77

Jakub Hájek

O víře ateistické

4.2.2014 v 12:19 | Karma: 12,12

Jakub Hájek

Politicko-společenský kompas

15.12.2013 v 10:11 | Karma: 8,86
  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1600x
Jsem pětadvacetiletý absolvent korporátní krysařiny na Masarykově univerzitě, webový tvůrce na volné noze, infantilní rebel s uměleckými ambicemi. Jsem Ryba a často plavu proti proudu.

Seznam rubrik